ONA, NAPOSLED
* ONA
Sedí u stolu a něco píše... malé světýlko svíčky leskne se v jejích očích... ne, nepláče, protože ví, že za to nestojí. Odloží tužku a sfoukne svíčku. V té tmě sedí dál a přemýšlí o tom, co se odehrálo v posledních dnech... Je tma, do jejího pokoje svítí jen paprsek pouličního světla... ano, už to vidím... pláče... ten pláč je nekonečný... stále ji slyším...
* NAPOSLED
Mé oči lesknou se a slzy tečou po tváři, vždyť vím... je to naposledy... jenom tomu nemohu uvěřit. ještě jeden letmý dotek, jedna pusa, celá noc! Já vím, že je to naposledy, tak pojďme chodit po nábřeží, alespoň tuhle noc, vždyť ty to víš, že mé srdce volá o pomoc...